Hlavní menu

Vyhledávání

 

Kalendář akcí

Kalendář akcí
POÚTSTČTSONE
31 1 2 3 4 5 6
7 8
9
10 11 12 13
14 15
16
17 18 19 20
21
22
23 24 25 26 27
28 29 30 31
1
2 3

« Předchozí měsíc leden 2019 Další měsíc »

Podporují nás

Lumius AVEPO SECA Lesy ČR Město Borohrádek Stříž

Návštěva z USA na naší škole

Na konci března naše škola hostila vzácnou návštěvu.

Ve škole týden působili Charen a Bob Urban z USA. Manželé v důchodovém věku, se kterými jsem se poprvé setkal před dvěma lety v americkém městečku Newport ležícím ve státě New Hampshire. Tehdy mě ihned upoutali svým elánem, dobrosrdečností i cestovatelskými zážitky a při každém dalším rozhovoru mě nepřestávalo udivovat, co vše ve svém životě dokázali. Když jsme se v létě bavili o tom, jak je v dnešní době důležité, aby se spolu setkávali lidé z různých zemí, přišli s nápadem, že by mohli na týden dorazit do borohrádecké školy a věnovat se místním žákům…  

V hodinách angličtiny pod vedením Charen se žáci na úvod představovali a ve skupinkách sepisovali, co již vědí o USA. Charen je dále seznamovala se zajímavostmi spojenými s její rodnou zemí. Řeč tak byla o známých i méně známých místech, stravování a životním stylu, sportování, životě v jejich městě či americkém školství. Žáci například téměř bledli závistí, když se dozvěděli o tom, že v jejich městě Newportu přes noc v zimě občas napadne tolik sněhu, že škola musí být v daný den zrušena. Americké studenty z širšího okolí totiž sváží školní autobusy, jejichž řízení není za těchto podmínek bezpečné. Závist již nebyla tak velká, když naši žáci zjistili, že dny, které v zimě odpadnou, se nahrazují na začátku letních prázdnin. Po vyslechnutí informací o tom, že přestávky v některých amerických školách trvají pouhé tři minuty, školní dny jsou výrazně delší (např. i američtí prvňáci tráví ve škole často více času než naši deváťáci) a žáci každý den věnují v průměru jednu až dvě hodiny domácím úkolům, závist a myšlenky na stěhování do USA definitivně odezněly.

Žáci rovněž ochutnali americké palačinky s javorovým sirupem přímo z Newportu a zájemci se učili palačinky samostatně připravovat při odpoledním workshopu ve školní kuchyňce.

Manželé se také věnují mezinárodním dobrovolnickým projektům a pomoci druhým. Charen žákům vyprávěla o svých třech cestách do Zimbabwe v Africe, jedné z nejchudších zemí světa. Prostřednictvím fotografií a poutavého vyprávění jsme poznávali, jakým způsobem zde (ne)funguje doprava, jaké zde panují hygienické podmínky či jaké krásy, faunu a floru tato země nabízí. Nejpoutavější však bylo vyprávění o pomoci dětem v místním sirotčinci a škole i o pobývání v místních rodinách. Žáci se tak dovídali o tom, z jakých důvodů končí africké děti v sirotčincích nebo jak se zde stravují. Děti dostávají třikrát denně sedm dní v týdnu stejnou kaši, která je občas doplněna malým množstvím zeleniny. Zdroj bílkovin, který je pro správný vývoj dětí nezbytný, byl dříve přidávaný jednou měsíčně. Nyní díky projektu spoluorganizovaném našimi hosty mají děti zdroj bílkovin alespoň jednou týdně. Zaujalo také povídání o tamní škole, za kterou navíc rodiče musí platit, což je v daných podmínkách velmi náročné. Ve třídách se běžně tísní padesát až sedmdesát žáků, kterým se věnuje pouze jeden učitel. Na tento počet dětí ale připadá v průměru pouze dvanáct učebnic. Neméně pozoruhodné bylo popisování života v africké vesnici, pomoci při výstavbě venkovní kuchyně a studny, povinností dětí, které každý den přinášejí vodu z velké dálky do svých rodin, a rovněž o dobrosrdečnosti a vděčnosti místních. Ti, ač sami mají velmi málo, se neustále snaží pro hosty udělat vše, co je v jejich silách, chtějí se dělit, dobrovolníkům chtějí dát své jídlo, ač to pro ně často znamená, že by byli celý den o hladu.

V některých hodinách jsme se dostali i k dalším zajímavým tématům. Po odpovědi na otázku, kolik zemí navštívili, jeden žák konstatoval, že musejí být milionáři. Hosté s úsměvem vysvětlili, že nikdy nevydělávali závratné částky, ale neutrácejí za zbytečnosti, nekouří, žijí skromně, ale spokojeně. Ani na cestách nepotřebují žádný luxus… Nechyběla ani diskuze týkající se obezity a nezdravého stravování v USA.

Urbanovi také vyrazili podpořit náš školní kin-ballový tým na turnaj do Hradce Králové. Ke sportu mají oba blízko a stále se udržují v dobré kondici – každý den se snaží ujít minimálně deset tisíc kroků a ráno cvičí. Jedna třída příliš nevěřila, že je obtížné vydržet cvik nazývaný plank po dobu téměř čtyř minut. A tak se dva fotbalisti rozhodli tento cvik názorně předvést. Charen se k chlapcům ihned přidala. Jeden žák odpadl po půl minutě, druhý s problémy držel krok. Po dvou a půl minutách se třesoucího chlapce Charen s úsměvem zeptala: „Kolik ti je roků?“ „14.“ „Mně je 67,“ odpověděla Charen a vesele pokračovala ve cviku.  

Těší nás, že žáci měli možnost setkat se nejen s rodilými mluvčími, ale také s velmi inspirativními lidmi.

Velké poděkování patří SRPŠ za podporu při organizování této návštěvy.    

 

Ohlasy žáků:

Návštěva z Ameriky byla velmi příjemná. Bavila nás prezentace o Americe, Africe a vaření amerických palačinek, které jsme si mohli zkusit uvařit sami. Byly moc dobré. Líbilo se nám, že i v jejich věku jsou stále usměvaví a schopni takto s chutí cestovat. V budoucnu bychom také chtěli poznat různé země.

Veronika Michajlowa, Kristýna Svobodová, Aneta Vejrová

 

Ve třech hodinách anglického jazyka jsme měli návštěvu z Ameriky, přijeli se na nás podívat dva velice milí a sympatičtí manželé Charen a Bob, kteří i ve svém věku cestují a prozkoumávají jiné země. Probírali jsme aktuální situaci ve dvou zemích, a to v Zimbabwe a USA. Z jedné hodiny o Zimbabwe jsem si odnesla to, že už vím, jak chudí jsou a jaká situace tam je. Převládá tam chudoba, nedostatek potravin a věcí pro normální život. Také se mi líbilo, že Charen v těchto chudých zemích přijela pomáhat a dělat dobrou věc. Myslím, že já osobně bych to asi nezvládla. Chtěla bych samozřejmě vyzvednout to, že do toho investovali tisíce, a to jen díky jejich blahodárnosti a dobrému srdci. Díky jejich návštěvě jsem si zlepšila angličtinu a zjistila jsem, že jsme jako stát velice bohatí a měli bychom si toho vážit, protože ne všichni mají to, co máme my.

Adéla Kroulíková

 

Tento týden nás v ZŠ TGM Borohrádek navštívili pan a paní Urbanovi z USA. 7.A, tedy moje třída, jsme měli tento pár na tři hodiny angličtiny. V hodinách jsme měli s paní Charen přednášku o zemi Zimbabwe v Africe. Tato přednáška mi hodně dala - ať v angličtině, tak i v lidském smyslu, že mám více zájem o pomoc chudým lidem, kteří žijí v této zemi a vlastně i na tomto kontinentu. Charen byla v této zemi celkem třikrát, jednou v roce 2010, poté v roce 2015 a teď nedávno v prosinci roku 2017. Hodně se mi tato přednáška líbila, protože Charen dokázala i těm méně zkušeným vše vysvětlit, takže věřím, že jsme to všichni pochopili. Charen obdivuji za její akční povahu i v jejím vyšším věku. Bavili jsme se jak o finanční situaci, tak i o zvířatech v této zemi. Prostě nám řekla o všem, co zažila. Poté, co ukončila přednášku o Zimbabwe, začala přednášku o jejím rodném městě jménem Newport. Toto město se mi zalíbilo, protože je tam moc hezká krajina. S Charen jsem si povídala chvíli i v soukromí, je to milá a hrozně příjemná paní, která musí být sympatická snad každému. Bob se do konverzací moc nezapojil, takže nemohu říct, jak mi připadá, ale od pohledu je to také velmi sympatický pán.

Děkuji za tuto zkušenost.

Sára Vondráčková

 

 Fotografie

Mgr. Michal Přibyl | 02.04.2018 v 18:56