Hlavní menu

Vyhledávání

 

Kalendář akcí

Kalendář akcí
POÚTSTČTSONE
31 1 2 3 4 5 6
7 8
9
10 11 12 13
14 15
16
17 18 19 20
21
22
23 24 25 26 27
28 29 30 31
1
2 3

« Předchozí měsíc leden 2019 Další měsíc »

Podporují nás

Lumius AVEPO SECA Lesy ČR Město Borohrádek Stříž

Lyžařský výcvik, Harrachov, březen 2018

Letošní lyžařský výcvik se poprvé konal v Harrachově.

Žáci sedmých a osmých tříd se spolu se svými učiteli vydali tento březen na týdenní lyžařský kurz. Na kurzu byli lyžaři všech úrovní od úplných začátečníků až po zkušené lyžaře. Tomu jsme se snažili přizpůsobit i program kurzu, a tak se po čtyřech dnech lyžování naši začátečníci naučili bezpečně sjíždět harrachovskou modrou sjezdovku smýkaným obloukem (někteří sjeli dokonce i červenou), lyžaři středních dovedností se zdokonalovali v dynamičtějším oblouku a ti nejlepší z nás na konci kurzu zvládli i tu nejsložitější techniku lyžování – carving. Na plánované skoky ze slavných harrachovských skokanských můstků nakonec nedošlo, protože jsou můstky ve špatném stavu ;) Ale vše jsme si vynahradili na neméně zajímavé procházce k zamrzlému Mumlavskému vodopádu a po okolních vršcích. Po místy velmi strastiplné cestě jsme se vyškrábali dokonce až na Janovu skálu (1002 m n. m.). Počasí v Harrachově se nám představilo ve všech svých možných podobách, a tak jsme lyžovali za deště, sněhu i sluníčka v rozmezí od plus deseti až do mínus dvanácti stupňů. Harrachov nabízí velmi krásné a rozlehlé zázemí nejen zimním sportům, takže jsme si vyzkoušeli i místní bobovou dráhu.

Věřím, že mluvím i za oba zbývající pedagogy z kurzu, když řeknu, že lyžařský kurz si užili nejen naši žáci, ale i my samotní, protože se nám sešla výjimečná parta skvělých a nadšených lidí, kteří zajistili, že o smích a zábavu (občas i nějakou lumpárnu) nebyla nouze! Chtěl bych tímto poděkovat všem účastníkům lyžařského kurzu za krásný týden a doufám, že se ještě na nějaké akci uvidíme.

Mgr. Tomáš Hurdálek

 

Atmosféru na lyžařském kurzu nejlépe popíší žáci samotní:

Ráda bych začala tím, jak jsme jako normální třída jeli autobusem, ale to by nebyla pravda. Už na první pohled vás mohly překvapit bosé nohy našich pedagogů. Jako kdyby to nestačilo, v autobuse jsme museli podepsat zcela nesmyslnou smlouvu s ďáblem o tom, že budeme hodní. Přiznejme si, nikdo tomu stejně nevěřil. Po příjezdu na místo jsme se dozvěděli, že pension, ve kterém máme trávit pár následujících dní, je ještě kilometr daleko, ale dopravní prostředek nám byl odepřen. Proto jsme hned první den byli nuceni plakat nad bolestí našich nohou. Zabydleli jsme se v pokojích a obětovali veškerou naši trpělivost lehce nechápavému učiteli, jehož jméno by mělo zůstat tajemstvím. Proč? Protože žolíky jsou zcela očividně velice složitou hrou. Po vydatném spánku jsme se druhý den vydali na výlet po okolí, konkrétně jsme zamířili na bobovou dráhu. I bez pásů se nám podařilo přežít, snad jen se ztrátou dvou vysypaných stvoření, a pokračovali jsme dál v našem dobrodružství. Třetí den jsme se dočkali prvního lyžování. Byli jsme rozděleni do skupin, při čemž já byla zařazena do druhé, oni totiž nedokáží ocenit mé lyžařské schopnosti. Bylo pozoruhodné sledovat spolužáky, kteří na lyžích stáli poprvé. Nebyla to však jediná neobvyklá věc, tím narážím na to, že si pan učitel Sitka konečně obul boty. Lyžování probíhalo celkem po dobu čtyř dní, doplněno o karetní hry a výborné výkony šéfkuchaře. Myslím, že plány na jeho únos by se neměli nikde zveřejňovat. Když už jsme u těch únosů, tak naši „úžasní“ pedagogové vytrhli Sofču z mých rukou a nechtěli mi jí vydat. Musela jsem zorganizovat protiútok a svého plyšového poníka zachránit ze sevření těch bestií. Sofču se nám naštěstí podařilo ochránit před všemi špatnými úmysly. Předposlední den nás opět obohatili výletem. Ten jsem využila k odplatě za únos Sofči a připravila pana učitele Hurdálka o polovinu veganské bagety. Má mise byla splněna! Zastavili jsme se také v restauraci, kde nám bylo dovoleno dát si něco k obědu či horké maliny se zmrzlinou. Přiznávám, že byly lahodné, a tak jsem se smířila i s nechápavými pohledy ostatních, když jsem dojídala druhou porci. Velkým zážitkem byl i sníh, do něhož jsme se všichni propadli. Cestou zpět jsme ještě marně hledali ztracenou rukavici. Vše bylo zakončeno diskotékou, na níž nechyběl ani zpěv a hříšný tanec i s pořádnou zvedačkou. Celé to bylo hrozně super a pevně věřím, že se po zveřejnění tohoto textu dožiju i dalšího výletu.

Pavlína Raková, 8. B

A další ohlasy, tentokrát bezejmenné

Myslím, že lyžák mě naučil, že by se lidé neměli soudit na první pohled. Také jsem zpátky dostala tu lásku a elán k lyžování. 

Zjistila jsem, že mladší holky jsou super, kluci jsou nevyspělí. S učiteli se dá normálně povídat. Že řešení vztahů v 7. třídě je dost trapný a lidi by neměli svoje osobní problémy tahat veřejně. A že i když jste někde daleko, jako já na lyžáku, lidi si pořád vymýšlí lži a pomluvy a že lidi nemáme soudit podle toho, co se říká.

Zalyžovala jsem si, začala jsem se bavit s novými lidmi. Užila jsem si tam. Byli jsme na celodenním výletě, kde jsme hezky poznali Harrachov. Měli jsme krásný penzion s dobrými jídly. Bylo dobré, že jsme měli sjezdovku kousek od chaty.

Mgr. Iva Přibylová | 26.03.2018 v 17:25